Menu

V nejstylovější pražské jídelně vaří ženy bez domova

Jak bydlím já 9. 11. 2017
Autor: Rudolf Král , Autor, kterému se nejlépe píše a existuje v minimalistických prostorech.

Příběh poměrně nedávno otevřené smíchovské jídelny Kuchařek bez domova, kde veganská jídla za velice slušné ceny vaří a servírují ženy, jež se ocitly bez střechy nad hlavou, proběhl letos už několika médii. Nás však na smysluplném, humanitárně prospěšném a navíc chytrém projektu zaujalo i to, jak pozoruhodný interiér provozovna v Brožíkově ulici má.

Dokonalá kompozice

Ať stočíte oči kamkoli, v jídelně je stále na co koukat. Dokonalá kompozice. Při příchodu se podíváte dolů a uvidíte mozaiku, nahoře pekáč, na němž si přečtete nabídku dne, na stěně, kde najdete vzkazy a příběhy žen bez domova, je na červeno natřené nádobí, nad jídelními stolky lampičky s pánvemi, u lustrů struhadla nebo džbánky, všude zakomponované příbory a vařečky. Když si objednáte něco k pití, nápoj vám nalijí do skleniček z lahví od vína… Oči vás zavedou i do zázemí za pultíkem, kde je znamenitá stěna součástí umakartové kuchyně.

Recyklované sklo

Téměř vše je z recyklovaného skla, jen někde jsou malé dlaždičky, které buď někdo přinesl, nebo jsme je našli. Sklo je ze starých vitrín, ze skleníků, z láhví, ze dveří, takové, které už mělo být vyhozeno. Žádné sklo jsme nekupovali, jen přetvářeli staré,“ říká Aleš Černý z MARSU neboli z Moderního ateliéru recyklovaného skla, který se chopil zařizování prostoru. „Než člověk docílí konečného stavu, je to proces: flašku musíte najít, prohlédnout, zda má pěkný odstín, umýt ji, puknout na správný rozměr, upéct v peci, nechat zvolna vychladnout, vyndat, přivézt. Je to několik kroků. Každý kousek jsme měli alespoň pětkrát v ruce,“ pokračuje Aleš Černý.

Symbol pouličních lamp

Z barev dominují interiéru červená a bílá, což jsou barvy organizace Jako doma, pod kterou Kuchařky bez domova spadají. Červená je však také symbolem pouličních lamp, které světla v bistru záměrně připomínají. Takřka každý detail v jídelně pochází z nějaké kuchyně — jsou tu šuplíky z lednice, mřížky ze sporáků, kladky z výtahu staré vývařovny, víčka, zavařovací sklenice. Vše přetvořeno do nové a slušivé podoby, přičemž nádobí natíraly samy ženy bez domova, které v tomhle originálně zařízeném prostoru nejen pracují, ale také do něj promítly svou duši.

Foto: jakodoma.org

Rudolf Král

Rudolf Král, Autor, kterému se nejlépe píše a existuje v minimalistických prostorech.

Můj byt je pro mě nejen místo, kam se chodím najíst a vyspat, ale také prostor, který mě inspiruje a nabíjí energií. Baví mě minimalistický design a nadčasové věci, které nevyjdou rychle z módy a na které nejspíš nikdy nebudu mít peníze. Třeba český kubistický nábytek, japonské interiéry, obrazy Mikuláše Medka, elektronika Bang & Olufsen.

Líbil se vám článek? Tak ho pošlete dál